Dlužno dodat, že oděvník památek na naši dobu je poskrovnu. Při tvorbě oděvů vycházíme z dochovaných zbytků textilií a technologií, z vyobrazení na velkomoravských nálezech, z franckých iluminací, z analogií okolních zemí a národů, z etnografických pramenů, z logiky užívání určitých druhů oděvů a nakonec i z vlastní zkušenosti.
Zpravidla nebarvená, neb praním by barva vybledla a navíc se nosí pod tuniku svrchní a není většinou vidět. Bývá z tenčí látky, zpravidla ze lnu, aby byla na těle příjemná a vlna na ní nekousala.
Předák na fotce (vpravo) má tuniku z přírodního hedvábí, šitou i ozdobenou hedvábnou nití, družiník lněnou. Levý střih je kratší, sotva do půli stehen, bez klínů, pouze s rozparky na stranách. Pravý střih je delší a na bocích jsou vloženy klíny.
Bývala vždy vidět, odráží stav majitele (jako ostatně dodnes). Nejnižší vrstvy (otroci, nádeníci, podruhové) používaly látky prostší, hrubší len, nebarvenou vlnu, střední (sedláci, řemeslníci, ale i někteří družiníci) pak barvená vlněná sukna, doplněné karetkovými pásy, výšivkami či ozdobnými lemy v jiných barvách. Nejvyšší vrstvy (elitní družiníci, rodová nobilita) sáhly po vzácných vlněných suknech sytých barev s výšivkami
Knížecí předák. Levá tunika vlněná, ozdobená výšivkami podle velkomoravských gombíků. Na tunice zlacené gombíky, doplněné drátkovým filigránem. Pravá tunika z ručně tkané a přírodně barvené látky (lemy ani pruhy nejsou našity, jsou součástí látky). Hodí se pro běžnější příležitosti. Gombíky jsou stříbřené.
Družiník nalevosi obléká vlněnou tuniku, zdobenou karetkovaným pásem a malou výšivkou. Tentýž družiník vpravo v tunice ze silného lnu, zdobené karetkovaným pásem a dvěma bronzovými gombíky nad sebou.
Družiník nalevo ve vlněné tunice s jedním, zato stříbrným granulovaným gombíkem.
Velkomoravané nosili kalhoty volného, ale nepříliš širokého střihu. Typickými materiály byla vlna a len. Zobrazené kalhoty jsou ze zelené vlny tkané do vzoru rybí kosti. Na holeních jsou omotávky z tkaných karetkových pásů, které umožňují lepší pohyb, nohavice nevlají atd. Chudší obyvatelstvo používalo pásky spíše kožené a pod ně často ovínky ze lnu či vlny, aby nedošlo k ušpinění, potrhání kalhot. V zimě pak k teplým ovínkám zřejmě sáhla nezřídka i vyšší vrstva. Vlevo kalhoty z pruhovaného lnu.
Tato vrstva oděvu hřála v zimních měsících, bývala snad z vlny, podšívaná další vrstvou či kožešinou. Jakožto župan byla zhotovena z drahých látek a sloužila jako odznak moci a postavení nositele. Právě takovým je župan na obrázku, z červeného hedvábného brokátu, podšitý jemným běleným lnem, lemovaný kožešinou.
Nemáme přesné zprávy o čapkách té doby, bývaly snad vlněné, plstěné, tvarově shodné s čapkami franskými či severskými. Předpokládáme, že byly časté a jejich vzhled o majiteli také často napověděl. Čepice na obrázku vlevo jsou zimní a univerzální, zimní je ze stříhaného ovčího rouna, přepásaná karetkou, lemovaná kožešinou lišky. Druhá je plstěná, podšitá hedvábným saténem, potažená brokátem, lemovaná kožešinou. Uprostřed je družiník v čapce kožené, uvnitř podšité lnem, lemované bobří kožešinou. Družiník napravo má čepici z tenké kůže, lemovanou kožešinou.
Opasky s kovovou přezkou i nákončím bývaly odznakem bojovníka. Často byly osazeny železnými přezkami a nákončími (to u vojáků a družiníků) a zdobnější variantou bronzu. Elitní nálezy družiníků a nobility se pak leskly drahými kovy, jako vpravo, stříbro či zlacený bronz.
Obyčejné nože bývaly z prostého železa, zasazené do dřevěné rukojeti. Řemeslně lepší kousky mívaly navařené ostří z tvrdé oceli, velkomoravskou specialitou jsou také občasné nálezy střenek nanýtovaných na řap. Elitní kousky pak bývaly zhotovený technikou svářkového damasku, velice pevné a krásné. (nahoře dva nože, jeden pracovní a bojový, s nanýtovanou kostěnou střenkou, s velmi tlustou a pevnou čepelí. Druhý s damaškovým středem, železným hřbetem a ocelovým ostřím v rukojeti ze dřeva, kosti a parohu, úzká a ostrá čepel)
Velkomoravané nosili boty vysoké i nízké, kožené, nejspíše také plstěné nebo lýkové či dřeváky. Na obrázku jsou vysoké boty ze světlé kůže s vnitřním švem, které doplňují ostruhy, typický znak družiníka té doby.
Přestože nemáme nálezy z našeho území, slovanské nálezy z jiných zemí, potřebnost i známá technologie svědčí o tom, že se rukavice používaly, a to nejspíše kožené nebo plstěné (viz foto - rukavice uplstěné z jednoho kusu beze švů)
Pláště měly funkci třetí či čtvrté vrstvy oděvu, chránily proti chladu i proti dešti, protože vlna, z níž bývaly zhotoveny, odpuzuje vodu. Často bývaly lemovány či zdobeny. Velké pláště sloužily na vojenském tažení také jako deka, menší byly lehčí a mívaly snad i účel zdobný a reprezentativní. (foto - velký plášť tkaný z tmavé a světlé vlny, velmi tlustý, vedle menší plášt z červené vlny, lemovaný zeleně a vyšívaný, zapnutý na pravém rameni, aby byla pravá ruka volná pro boj)
Pro nobilitu typické jsou šperky, bronzové, stříbrné i pozlacené, zejména štítkové prsteny, gombíky a křížky domácího původu, ale nezřídka byly i šperky předmětem dovozu ze vzdálených zemí.